Historie novinek

Občanský zákoník rozšířil obsah definice zasílatelství

12.10.2016

Občanský zákoník přinesl do české legislativy některé zásadní změny. Mimo jiné zavedl i několik úprav v přepravních vztazích. U zasílatelství například rozšířil jeho definici, v níž mimo obstarání přepravy nově vymezuje i provádění úkonů s přepravou souvisejících, tedy přepravních služeb.

Koncem roku 2013 došlo k ukončení platnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Problematiku obchodního práva do sebe integruje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ). OZ změnil více než 230 do té doby platných zákonných a podzákonných předpisů. OZ představuje zcela zásadní změnu celého právního řádu ČR a přinesl i některé zásadní změny v principech práva. Zavedl řadu předtím nepoužívaných povinností - jako např. povinnost poctivého jednání či ochranu slabší strany (tedy nejen ochranu spotřebitele), která se dotkla i ochrany slabší strany mezi podnikateli apod. OZ přinesl i značnou neformálnost, kdy v řadě smluvních vztahů mění povinnost písemných smluv a zavedl možnost jejich uzavírání jen ve formě ústní. Změny zasáhly i problematiku obchodního práva. V oblasti úpravy přepravních vztahů (komplexní pojem, do něhož jsou v nejširším smyslu zahrnovány i zasílatelské služby) odstranil OZ roztříštěnost, kdy část těchto vztahů v rámci národní právní úpravy existovala v rámci obchodního práva (v obchodním zákoníku) a část byla upravena v právu občanském (v občanském zákoníku).
Právní vztahy zasílatele jako subjektu našeho národního práva a jeho práva a povinnosti byly řešeny v ObchZ č. 513/91 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v dílu XIII (§§ 601-609), kde bylo pojednáno o zasílatelské smlouvě. V OZ je upravena v jeho čtvrté části (relativní majetková práva), hlavě II (závazky z právních jednání), dílu pátém (závazky ze smluv příkazního typu), oddílu čtyři (zasílatelství) - a to v ustanoveních §§ 2471 až 2481. Zákonem upravené vztahy jsou nazývány pojmem "Zasílatelství" - na rozdíl od původní úpravy v ObchZ, kde se nazývaly termínem "Zasílatelská smlouva". Tento název lépe koresponduje s novou úpravou uvedenou v OZ, kde jsou zahrnuta některá ustanovení, která se týkají činnosti zasílatele a nejen úpravy zasílatelských vztahů v rámci zasílatelské smlouvy.

ObchZ i OZ obsahují náležitosti určující definici, postavení a činnost zasílatele, řeší se zde problematika právních vztahů zasílatele a příkazce, obecně i základní finanční vztahy mezi těmito subjekty, dále se zde řeší například "právo vlastního vstupu" zasílatele do realizace přepravy jako dopravce, informační povinnosti zasílatele vzhledem k příkazci či problematika nakládání se zásilkou v případě ohrožení oprávněných nároků zasílatele apod.

Nejen obstarat, ale i provést
Zasílatelskou smlouvou se definují základní charakteristiky v postavení a úloze zasílatele v tzv. přepravních vztazích (tj. v obchodních operacích přepravními službami, resp. v obchodních operacích jako takových). V této souvislosti si je třeba uvědomit, že tyto definice mají dopad nejen na oblast právní, ale i na další oblasti, z nichž velký význam má oblast ekonomická.

Stejně jako v ObchZ, tak i v OZ, se zasílatel zasílatelskou smlouvou zavazuje příkazci, že mu vlastním jménem a na jeho účet obstará přepravu věcí, a příkazce se mu za to zavazuje zaplatit odměnu (dřívější pojem "úplata" byl celkem smysluplně nahrazen termínem "odměna").
Obstaravatelský základ činností zasílatele je tedy i v rámci ustanovení OZ základní charakteristikou zasílatelské smlouvy - samo sebou s určitými výhradami (např. tzv. právo vlastního vstupu zasílatele, o kterém bude pojednáno dále).

V OZ je však navíc v rámci definice zasílatelské smlouvy (§ 2471 odst. 1) - a tudíž i definice zasílatele - v závazku zasílatele k obstarání přepravy vlastním jménem na účet příkazce zahrnuta možnost, že zasílatel může příkazci nejen obstarat, ale i provést úkony s přepravou související (srov. dřívější znění § 601 odst. 1 OZ). OZ tak rozšiřuje obsah definice zasílatelské smlouvy, respektive obsahu zasílatelství. Jde o změnu spočívající v nové úpravě dosavadního, ryze "obstaravatelského", základu zasílatelské smlouvy.

V ObchZ nebylo obstarání ani provedení úkonů s přepravou souvisejících ve znění definice zasílatelské smlouvy uvedeno, respektive bylo neupraveno. V této souvislosti je možno zmínit i existenci případů, kdy zasílatel nejedná svým jménem na cizí účet - to je však jednání pro zasílatele mnohdy rizikové.

Přepravní služby
V oblasti zasílatelského "obstarávání" přináší úprava v OZ legislativní potvrzení v této části podnikání již dříve běžně uskutečňované praxe. Zasílatel totiž nejen "obstarává přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa" (§ 2471, odst. 1 OZ). To de facto odpovídá obstarávání samotné dopravy (přemístění), ale zajišťuje také celou řadu dalších úkonů, jelikož provedení přepravy musí předcházet důkladná příprava celé přepravní obchodní operace. Zmíněné úkony se v praxi zpravidla nazývají přepravní služby. Tyto služby vlastnímu provedení dopravy (přemístění) předcházejí, nebo ji provázejí, anebo na ni navazují.
Nejdůležitějšími činnostmi zasílatele předcházejícími provedení přepravy je volba a sjednání způsobu a podmínek přepravy (včetně optimalizace druhu/oboru dopravy, dopravní cesty, dopravního prostředku apod.), a zejména zvolení pro danou přepravu nejvhodnějšího dopravce, eventuálně dalších subjektů provádějících přepravu.

Jde však o i řadu dalších odborných přepravních služeb různé povahy. Přepravní služby je možno rozčlenit na služby technologické, administrativní, finanční, právní, ale i jiné povahy. Konkrétně se jedná o přepravní služby, jako je například nakládka, vykládka, balení, eventuálně i celní odbavení, pojištění, zajištění potřebných smluv, přepravních dokumentů, nejrůznějších potvrzení týkajících se přepravy zásilek, finanční nebo například rostlinolékařské či bezpečnostní dokumentace atd.

Může se ale jednat i o některé další přepravní služby, které zasílatel může sám nejen obstarávat (což znamená, že tyto úkony a služby zasílatel nechává provádět dalšími specializovanými odbornými - v řadě případů nutně i certifikovanými - subjekty), ale může je i sám provádět. Zde jde například o vážení a měření zásilek, jejich konsolidaci (sdružování) a dekonsolidaci (rozdružování), paletizaci či kontejnerizaci, třídění, ale i například o kontrolu nebo samotné provádění nakládky na dopravní prostředek bez přímé vazby na přítomnost osádky ve smyslu bezpečnostních a dalších pravidel atd.

Potvrzení praxe
Konkrétními přepravními službami je charakterizován rozsah a spektrum činnosti zasílatele představující komplexní soubor zasílatelských služeb, který bývá označován jako tzv. balík (přepravních) služeb. Jak bylo naznačeno, jeho rozsah a struktura se v čase nejen mění, ale především rozšiřuje, zkvalitňuje, ale také individualizuje (protože tento "balík služeb" je pak co do svého rozsahu i kvality vždy přizpůsoben potřebám a požadavkům individuálních zákazníků, přepravců).

Nakládka a způsob uložení a zajištění nákladu na dopravním prostředku bývají někdy považovány za součást odborných činností patřících do obstaravatelských, respektive dnes již i prováděných úkonů zasílatele s tím, že zasílatel za tuto činnost odpovídá. Zde je nanejvýš vhodné tuto činnost ošetřit v rámci konkrétních ustanovení zasílatelské smlouvy, eventuálně v rámci smlouvy přepravní (jedná-li se o činnost vykonávanou dopravcem). Obdobný závěr platí i pro ostatní přepravní služby zajišťované zasílatelem.
V OZ uváděná úprava přepravních služeb ve vztahu k zasílateli v řadě případů ("jen") potvrzuje již existující stav věcí. Celou řadu přepravních služeb totiž zasílatel i před platností OZ sám neobstarával, ale přímo sám prováděl. OZ nyní potvrdil, že nejen obstarávání, ale i samo provádění celé řady v úvahu přicházejících přepravních služeb, je součástí úkonů (přepravních služeb) prováděných zasílatelem v rámci jeho činnosti, respektive v rámci zasílatelské smlouvy. Do širšího pojetí přepravních služeb jsou tedy zpravidla zahrnovány i zasílatelské (někdy též spediční) služby. Jak již bylo uvedeno, toto zákonné ustanovení je pro právní, obchodní, ale i pro další oblasti bezesporu významné.

V OZ uvedené rozšíření zasílatelské činnosti, resp. zasílatelských úkonů/služeb o jejich provádění ale nesouvisí s tím, že by ve smyslu tohoto ustanovení mohl zasílatel sám provádět dopravu. Tato možnost (tzv. právo vlastního vstupu zasílatele) je v OZ upravena v jiné souvislosti a na jiném místě.

 

doc. Radek Novák
katedra logistiky, VŠE v Praze

 

V příštím čísle Logistiky vyjde pokračování článku zaměřené na detailnější porovnání úpravy zasílatelské smlouvy v původním obchodním zákoníku a současném občanském zákoníku.

Zdroj: logistika.ihned.cz

Datum : 12.10.2016 



 
 

 






Centrum přeprav - poptávkový systémCentrum přeprav
Specializovaný poptávkový systém

www.centrum-preprav.cz