Český stát by měl vypsat otevřené výběrové řízení na mýtný systém

15.01.2015

O budoucnosti výběru českého mýta po roce 2016, kdy končí smlouva se společností Kapsch, jsme se bavili s Matejem Okálim, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Skytoll, která provozuje mýtný systém na Slovensku. Podle něj musí především politická reprezentace co nejrychleji zodpovědět strategické otázky, které se zavedením nového mýtného systému souvisejí.

Na konci minulého roku jste v Praze uspořádali s novináři kulatý stůl zaměřený na řešení situace okolo mýtného systému. Co si od něj slibujete?

Okolo tématiky pokračování mýtného systému v České republice se pohybujeme přibližně dva roky a jen za tu dobu se přes média diskutovalo několik různých modelů a řešení stávající situace. Naše společnost má samozřejmě představu, jaké řešení by bylo nejlepší, ale zajímalo nás, jak stávající situaci vnímají experti na dopravu z českého trhu.

Společnost Skytoll je provozovatelem mýtného systému na Slovensku, mohl byste prosím srovnat český a slovenský mýtný systém?

Co se týká spuštění a plánu zpoplatnění, tak v České republice začal systém fungovat 1. ledna 2007 a v plánu bylo zpoplatnit 2520 kilometrů. Na Slovensku jsme systém spustili 1. ledna 2010, tedy o tři roky později a plán na rozsah zpoplatnění byl 2370 kilometrů. Situace na počátku  byla tedy v obou zemích víceméně podobná. Počet skutečně zpoplatněných kilometrů ke dni spuštění byl však rozdílný, kdy v České republice to bylo méně než tisíc kilometrů a na Slovensku jsme dosáhli slibovaných 2370 kilometrů.

Stav k počátku minulého roku pak byl 1421 kilometrů zpoplatněných v ČR a přes 17000 zpoplatněných kilometrů na Slovensku. Tento rozdíl vzniknul rozšířením slovenského systému v roce 2013. To však neznamená, že se na všech těchto komunikacích vybírá mýto, ale to, že celé Slovensko je pokryto elektronickým mýtným systémem a je jen na státě, které silnice zpoplatní a které ne.

Jaké jsou rozdíly mezi oběma zeměmi co se týká provozu mýtného systému?

Dosavadní cena českého mýtného systému při přepočtu na eura je přibližně 667 tisíc eur na kilometr, kdežto na Slovensku je to jen 313 tisíc eur. Zásadní rozdíl mezi oběma republikami je pak v použitých technologiích. V ČR se používá mikrovlnná technologie, na Slovensku je to kombinované. Mikrovlnnou technologii používáme pouze na kontrolu výběru mýta, ale primárně na zpoplatnění se využívá satelitní technologie, kde se data posílají přes GPRS.

Smlouva se současným provozovatelem mýtného systému v České republice skončí 31. prosince 2016, nedávno bylo zrušené výběrové řízení na projektového manažera mýtného systému a času na provedení výběrového řízení rapidně ubývá, co je podle vás v této situaci pro český stát nejdůležitější?

Hlavní je zabezpečit kontinuitu výběru mýta a to jakýmkoliv způsobem. Například, kdyby mělo dojít k nějakému výpadku, dá se tento problém dočasně řešit výběrem pomocí dálničních známek. Zároveň je však důležité co nejrychleji odpovědět na strategické otázky, které okolo výběru mýta vyvstávají. Například zda mají být zpoplatněny silnice nižších tříd, které úseky má smysl zpoplatňovat, jaká má být použitá technologie a jaká má být v novém uspořádání role státu. Jedním ze zásadních problémů je také zajištění interoperability mýtného systému s dalšími systémy v Evropské unii podle iniciativy EETS (The European Electronic Toll Service, pozn. red.).

Tyto otázky vyžadují politický konsenzus a jsem přesvědčen, že nyní, když navíc neproběhla soutěž na projektového manažera, nebudou tyto otázky v dostatečném čase zodpovězeny. Kvůli tomu nyní není možné určit funkční podmínky pro nového dodavatele.

Jakým způsobem je tedy možné nastalou situaci řešit?

Nejjednodušší možností z hlediska organizace je prodloužení smlouvy se stávajícím provozovatelem. Tento krok nemůžeme odsoudit, i když jsme přesvědčeni, že je pro stát nejméně výhodný. Druhou možností je, že současný systém patří dle smlouvy státu a ten by si systém mohl provozovat sám.

Provozování má však svoje limity. Náklady na provoz jsou přibližně 22 % z celkového výběru mýta, které jsou vynaloženy z jedné pětiny na personální zabezpečení a zbývající náklady připadají na údržbu technické infrastruktury a outsourcing služeb elektronického výběru mýta. Tam patří například datové služby, zákaznické linky, síť prodejních míst, logistika palubních jednotek, vymáhání nedoplatků a tak dále. Pokud by si stát mýtný systém provozoval sám, vyvstává otázka, co s těmito službami, kterých je asi třicet, bude? Budou pokračovat bez veřejných zakázek? Bude vypsáno třicet různých soutěží? Další otázkou je, zda bude stát zaměstnávat i programátory a techniky, kteří jsou pro provoz mýta naprosto zásadní z hlediska inovací a implementací nových funkcí.

Jak se v tomto ohledu může stát připravit na propojenost mýtného systému v rámci EETS?

Evropská mýtná služba je z pohledu provozovatele vozidla krásná myšlenka, kdy na jednu palubní jednotku může dopravce jezdit po celé Evropě. Z pohledu státu je to však komplikovanější, protože stát na sebe musí přebrat zodpovědnost výběrce mýta. Musí spravovat data, evidovat a zúčtovat mýta, rozvíjet infrastrukturu a zabezpečit kontrolu výběru a to i v případě, že tu bude nějaký poskytovatel služeb pro výběr mýta.

Co v tomto modelu přibude navíc je pak vyvinutí rozhraní EETS, aby se do systému mohli připojit takzvaní poskytovatelé evropské mýtné služby. Toto je další diskutované řešení situace, které jsme na trhu zaznamenali a dokonce si myslíme, že už se část tohoto řešení realizuje. Nedávno totiž bylo zveřejněné oznámení o veřejné zakázce na EETS rozhraní, jehož odhadovaná velikost je 300  milionů korun. Vzhledem k tomu, že dnes nejsou známy odpovědi na strategické otázky a že se možná bude realizovat úplně jiný koncept, budou to s největší pravděpodobností vyhozené peníze.

Jaké řešení tedy považujete za nejlepší?

V současnosti je potřeba vytvořit systém, který je dostatečně flexibilní na to, aby v budoucnosti, až se někdo rozhodne, že má smysl zpoplatňovat cesty nižších tříd, či že si výběr bude realizovat stát, tak je možné to udělat. Nejvýhodnějším řešením pro tuto situaci je podle mého názoru otevřený veřejný tendr na dodavatele. Jsem přesvědčen, že žádný jiný postup nedokáže porovnat jaká je realita jednotlivých systémů a jaké jsou náklady na jejich vybudování a provoz. Doporučujeme proto zastavit všechny investice, které nejsou nevyhnutelné pro zabezpečení provozu současného elektronického mýtného systému, a počkat na vyhodnocení takového výběrového řízení.

Myslíte, že se do konce roku 2016 povede vybrat provozovatele na základě otevřené soutěže?

My to počítáme od konce. Pokud má být systém spuštěn k 1. lednu 2017, tak víme, že minimální doba na sestavení a uvedení systému do provozu je 9 měsíců a minimální doba na veřejnou soutěž je 7,5 měsíce, to v případě, že nikdo nepodá námitky. Nejpozději v květnu tohoto roku je pak tedy potřeba vypsat soutěž, aby se termín zahájení provozu stihnul.

Já jsem ale toho názoru, že v případě, kdy už začne veřejná soutěž a ukáže se, že pro vyřešení všech souvisejících problémů a námitek není možné spustit systém se začátkem roku 2017, tak je možné a pochopitelné, aby byla dočasně a krátkodobě prodloužena smlouva se stávajícím provozovatelem.

Zdroj: www.logisticsatoz.com